Začínáme

Pro následující cvičení budu předpokládat, že máte na vašem počítači řádně nainstalovanou verzi Pythonu. Pokud ne, pak můžete nejnovější verzi stáhnout z domovského serveru jazyka Python a nainstalovat ji podle pokynů příslušejících vaší platformě.

Nyní na příkazový řádek napište python. Python by měl vypsat výzvu, která vypadá nějak takto:

Python 2.3 (#46, Jul 29 2003, 18:54:32) [MSC v.1200 32 bit (Intel)] on win32
Type "help", "copyright", "credits" or "license" for more information.
>>>

Jako alternativu můžete ve vašem startovacím menu najít odkaz na něco, co se nazývá IDLE (nebo Python GUI). Po spuštění IDLE uvidíte podobnou výzvu, jako v případě spuštění python z příkazového řádku, ale bude se nacházet ve vlastním okně a text do něj zapsaný bude zobrazován pěkně barevně. Prvnímu seznámení s IDLE je věnován docela dobrý IDLE Tutorial, který napsal Danny Yoo. Pokud místo základního příkazového řádku chcete používat IDLE, doporučuji vám, abyste zmíněnému textu věnovali pozornost. Opakují se v něm některé věci, které jste se zde již četli, ale opakování je matka moudrosti.

Úplná příručka pro IDLE se nachází zde^[1]. Pro tuto chvíli bych ale doporučoval zůstat u Dannyho návodu.

Jednou ze zajímavých věcí na programu IDLE je to, že je sám o sobě pythonovským programem. Takže jde vlastně o velmi dobrou ukázku možností jazyka Python.

Pokud jste verzi Pythonu získali ze serveru ActiveState nebo pokud jste si stáhli rozšíření určená pro Windows (balík winall), pak máte k dispozici další programátorské prostředí s grafickým uživatelským rozhraním. Velmi se podobá IDLE, je možná o něco víc vyšperkované a nazývá se Pythonwin. Jak Pythonwin, tak IDLE představují mnohem lepší programátorské prostředí než standardní DOSové okno. Pro úplný začátek dávám přesto přednost používání nejzákladnějších nástrojů, které nám pomohou soustředit se na podstatné principy místo toho, abychom si hráli s prostředím.

Pár slov o chybových hlášeních

Pokud budete zapisovat příkazy, které jsou součástí cvičení uvedených v této učebnici, pak se dříve či později setkáte s chybovým hlášením. Bude vypadat nějak takto:

>>> print 'fred' + 7
Traceback (most recent call last):
  File "<stdin>", line 1, in ?
TypeError: cannot concatenate 'str' and 'int' objects
>>>

Nebudeme teď bádat nad přesným významem tohoto hlášení^[2]. Zaměřme se raději na jeho strukturu.

Řádek '>>> print ...' obsahuje chybně zapsaný příkaz. Další dva řádky popisují, kde se chyba vyskytla — 'line 1 in ?' říká, že to bylo na prvním napsaném řádku. Pokud by se jednalo o delší program, uložený ve zdrojovém souboru, pak by byl řetězec <stdin> nahrazen jménem souboru. Řádek začínající 'TypeError ...' nám říká, co je podle názoru interpretu špatně. Někdy se zde může objevit znak stříška (^), který ukazuje na tu část řádku, o které si Python myslí, že zde nastala chyba. Naneštěstí budou tyto údaje často zavádějící. Chyba se obvykle nachází na řádku někde dříve, než kde ji Python označil. Může být dokonce i o řádek nebo dva výše. Nezapomínejte, že počítač je hloupý.

Chybová hlášení jsou zde k tomu, abyste zjistili, co špatného se vlastně děje. Pamatujte si, že je velmi pravděpodobně, že jste na omylu vy a ne počítač. Připomeňte si také, že počítač je hloupý. Pravděpodobně jste se jenom překlepli nebo jste někde zapoměli použít uvozovky nebo něco podobného. Opět si uvědomte, že počítač je hloupý. Vše opět pozorně zkontrolujte.

V případě, že jste zvědaví, pak vězte, že jsem se v příkladu dopustil té chyby, že jsem se pokoušel sčítat číslo a řetězec. Takovou akci Python nepovoluje a proto na tuto situaci poukázal a sdělil mi, že nastala chyba v typu (TypeError). Musíte si počkat, až se k typům dostaneme při povídání o datech. Pak pochopíte, k čemu jsou typy dobré.

Ať už si vyberete práci v DOSovém okně nebo budete používat IDLE, nyní jsme připraveni vytvářet v jazyce Python některé velmi jednoduché programy.

JavaScript

K vytvoření a spuštění programu v jazyce JavaScript toho musíme udělat o něco víc. Musíme vytvořit HTML soubor, který se dá načíst do webovského prohlížeče. HTML soubor je ve skutečnosti jen obyčejný textový soubor, který můžete vytvořit například editorem Poznámkový blok (Notepad) nebo jakýmkoliv jiným textovým editorem. Souborb ude vypadat nějak takto:

<html>
<body>

<script type="text/javascript">

document.write('Ahoj, vy tam.\n');

</script>

</body>
</html>

Náš program je ta část, která se nachází mezi značkami <script...> and </script>. V dalších příkladech nebudu pokaždé ukazovat všechny okolní HTML značky. Pokud si se budete chtít vyzkoušet, budete si muset okopírovat soubor s nějakým příkladem jako šablonu a vyměnit vše mezi značkami script kódem nového příkladu.

VBScript

Vložení kódu v jazyce VBScript provedeme v podstatě stejně jako v případě vkládání kódu v jazyce JavaScript. Jediný rozdíl, což může být dost překvapivé, spočívá v náhradě podřetězce "javascript" uvnitř type= podřetězcem "vbscript":

<html>
<body>

<script type="text/vbscript">

MsgBox "Ahoj, vy tam."

</script>

</body>
</html>

Zopakujme si to ještě jednou. Program je ta část mezi značkami <script> ... a </script>.

Chyby v jazycích VBScript a JavaScript

V jazycích VBScript i JavaScript chyba způsobí zobrazení dialogového okna s číslem řádku, na kterém k chybě došlo. Zobrazí se i poněkud neproniknutelné chybové hlášení. Podobně jako v Pythonu se při hledání místa chyby orientujte spíše zhruba podle čísla řádku, než podle přesného označení místa chyby. Po nalezení a opravě místa chyby musíte stránku ve vašem webovém prohlížeči znovu načíst (obnovit).

Takže, ať už si vyberete jakýkoliv jazyk, jsme připraveni začít.